Píseň s ponaučením

Nezmaři

1:EŽivotem mým mi osud Ana čas zamíEchal
a jako Avoda v písku Azmizely mé Eplány.
Teď už vím dobře, že čas Astejně běží Edál,
když z jedné Aduše ve dvou Htělech
jsou jen Eznámí.
2:Pryč je i knížka, do níž začali jste psát,
příběhy co jste chtěli číst až přijde stáří
a její listy odnes hořký vodopád,
ten který na čas odplavil i úsměv z tváří.
R:Já chodil Apo bytě a Gmbral jsem do ruF#mkou
pár věcí, Hze kterých už zmizel otisk Edlaní.
Těch dlaní, Akteré kdysi G#mbyly záruF#mkou,
že se jen Dtěžko najde Hněco, co mě Ezraní.
3:Někdy se přihodí, že člověk nevidí,
věci co když je pozdě, jasné se mu zdají.
Časem se přistihne, jak vlastně závidí,
těm kteří navzájem svou poctivou hru hrají.
4:Tak jsi se zvolna měnil, jak šel život dál,
v hlavě si rovnal dosud nepoznané věci.
Ta změna, co jsi ve své duši prodělal,
jako když z těsta chleba upeče se v peci.
5:Čas, to je staletími vyzkoušený lék,¨
vyhojí rány, i když jizvy pořád straší.
A je to přesně jak už někdo moufrý rek´,
v přísloví s horkou, čerstvě uvařenou kaší.
6:Svět se však neskládá jen z trnitého hloží,
zase je líp a kolem vane čerstvý vzduch.
A láska to je přece záležitost boží,
tak všechny reklamace vyřizuje Bůh.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:29.391+00:00
Výsledky hledání: